VÝZNAMNÍ ABSOLVENTI

Karel Ančerl byl český dirigent a národní umělec. Po skončení války byl nejprve ředitelem nově budované Opery 5. května, poté zaměstnancem Československého rozhlasu jako šéfdirigent Symfonického orchestru. Vrcholné období jeho umělecké činnosti započalo v roce 1950, kdy byl jmenován uměleckým ředitelem České filharmonie, kterou řídil osmnáct let. Českou filharmonii uvedl do světa zájezdem do Austrálie, na Nový Zéland, do Číny, Indie a Japonska, později i do Spojených států amerických a Kanady. S filharmonií koncertoval i v Evropě a sám byl zván jako dirigent k předním světovým orchestrům.

V roce 1994 založil Pražskou komorní filharmonii (dnes PKF – Prague Philharmonia) a na postu jejího šéfdirigenta působil až do roku 2005. V letech 1977–1990 působil jako šéfdirigent Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Od roku 1995 vyučoval na pražské Akademii múzických umění. V letech 2006–2012 byl šéfdirigentem BBC Symphony Orchestra a od září 2012 převzal dirigentské vedení České filharmonie.

Hře na violoncello se začal věnovat již v raném dětství. Po absolutoriu Konzervatoře v Praze, pod vedením prof. Jaroslava Kulhana, byl přijat na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně do violoncellové třídy prof. Bedřicha Havlíka. Následovalo studium ve Velké Británii v mistrovské violoncellové třídě Prof. Anny Shuttleworth, dále pak na Toho Gakuen v Japonsku. Absolvoval s titulem MgA. u prof. Evžena Rattaye na JAMU. Věnuje se interpretaci violoncellových skladeb 17., 18., 19., 20. a 21. století. Zejména pak skladbám pro violoncello sólo. Dále se soustředí na díla českých, tzv. terezínských a současných skladatelů.

Je absolventem Pražské konzervatoře v oborech klavír (prof. Marta Toaderová) a varhany (prof. Jan Hora), Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze (prof. Jan Hora) a Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Stuttgartu u prof. Jona Laukvika. Doktorandské studium absolvoval na VŠMU v Bratislavě.

Rudolf Firkušný byl český klavírista světového jména. Proslavil se mimořádnou hudebností, expresivním projevem a skvělou technikou hry. Jeho repertoár sahal od raného klasicismu až po modernu první poloviny 20. století. Od roku 1948 žil ve Spojených státech. Po pádu komunistického režimu se chtěl vrátit do vlasti a usadit se v Praze. Často zde s velkým úspěchem hrál, ale záměr se mu už nezdařil – zemřel náhle v červenci 1994. Úspěchu dosáhl nejen svým výjimečným nadáním od dětského věku, ale též houževnatým úsilím, spojeným s vynikajícím smyslem pro sloh a stavbu každého díla. Kritikou je stavěn mezi přední klavíristy 20. století.

Václav Hoza vystudoval hru na tubu na Pražské konzervatoři ve třídě Antonína Pletánka, tubisty České filharmonie, a absolvoval koncertem se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. Byl dlouholetým členem orchestru České filharmonie (od roku 1956 do roku 1993), dále členem komorního sdružení Harmonie Českých filharmoniků a souboru Pražských žesťových sólistů. S tímto souborem nahrál deset snímků, například komplety German Baroque Music a Old English Brass Music.

Absolventka pražské Akademie múzických umění získala první operní angažmá v roce 1957 v Ústí nad Labem. Tam také poprvé vystoupila v Její pastorkyni jako Kostelnička, která se jí stala rolí životní. Po třech letech přestoupila do Brna a v roce 1964 se stala členkou Národního divadla, kde během bezmála třiceti let vytvořila řadu významných operních kreací v německých, českých, italských i jiných operách. Od poloviny 60. let si Naděžda Kniplová začala budovat také mezinárodní renomé, které nakonec dosáhlo světových parametrů. Především byla oceňována za interpretaci heroin v operách Richarda Wagnera, ale nadchla publikum i kritiky také v dílech Beethovenových, Straussových, Pucciniho a Janáčkových.

Po absolutoriu Pražské konzervatoře a HAMU zahájil svoji profesionální dráhu jako asistent šéfdirigenta Symfonického orchestru Českého rozhlasu (SOČR) Vladimíra Válka. Se SOČR debutoval ještě jako posluchač konzervatoře na svém absolventském koncertu v roce 2002, kde v premiéře provedl své tři symfonické básně na motivy českých spisovatelů (Milan Kundera, Bohumil Hrabal, Jiří Kolář). V mezinárodní dirigentské soutěži Pražského jara získal v roce 2007 čestné uznání. V roce 2008 byl na dvě sezóny angažován jako dirigent SOČR (řada tuzemských i zahraničních koncertů, intenzivní natáčení, japonské turné atd.) Pravidelně hostuje u předních českých orchestrů. Od sezóny 2015/2016 je šéfdirigentem Karlovarského symfonického orchestru.

Václav Neumann byl významný český dirigent. Jeho doménou byla hudba 20. století, proslavil se zejména interpretací symfonického díla Bohuslava Martinů a snahou prosadit i za totalitního režimu provádění děl Miloslava Kabeláče. Nahrál též kompletní symfonické dílo Gustava Mahlera. K zahraničním vystoupením byl zván především jako expert na českou hudbu (vídeňské nastudování Rusalky, četné inscenace Prodané nevěsty a dalších děl). Byl dlouholetým šéfdirigentem České filharmonie.

Již během studií na gymnáziu začal veřejně vystupovat jako klavírista. Studoval v Praze práva na Karlově univerzitě a současně s tím i hudbu na Pražské konzervatoři u Antonína Dvořáka. Studium práv však nedokončil. V letech 1909 až 1941 působil jako profesor skladby na Pražské konzervatoři, mezi jeho žáky patřili, kromě skladatelů českých, i někteří významní slovenští hudební skladatelé. Novákovo dílo je mnohostranné. Z prvního, ještě zcela romantického období pocházejí ouvertury Korzár (1892) podle Byrona a Maryša (1898) podle bratří Mrštíků, Klavírní koncert e moll (1895) a rané skladby klavírní a písňové. Vliv lidových prvků Novák zužitkoval především v Klavírním kvintetu a moll (1897), 1. smyčcovém kvartetu G dur (1899) a ve velmi populární Slovácké suitě (1903). 

Absolvovala Pražskou konzervatoř a operní studium v Drážďanech. Vystřídala angažmá v drážďanské Semperově opeře a Státní opeře v Berlíně, představila se též v řadě dalších významných světových scén (Stuttgart, Ženeva, Mnichov, San Francisco, Paříž, Barcelona aj.) včetně londýnské Královské opery Covent Garden.​

V rámci své koncertní činnosti vystupuje na pódiích ve Vídni, Madridu, Londýně, Tokiu, Curychu, Montrealu, Moskvě a řadě dalších měst. Zpívala též v newyorské Carnegie Hall. Vystupuje i na mezinárodních festivalech v Bregenzu, Salcburku, Praze či San Sebastianu.