U  maturitní  písemné práce z českého jazyka se hodnotí:
schopnost žáka vytvořit souvislý text obsahující minimálně cca 250 slov podle zadaných kritérií, tj. dodržení zadaného tématu po obsahové stránce a současně požadovaného slohového útvaru v odpovídajícím funkčním stylu;

funkční užití jazykových prostředků s ohledem na jazykovou normu, tj. přiměřená, patřičně bohatá a spisovná slovní zásoba, zvládnutí zásad českého pravopisu a tvarosloví;

úroveň a správnost argumentace, stylistika, syntax, textová návaznost a
její formální prostředky, kompozice textu a jeho adekvátní členění.

Práce se dále neopravuje a hodnotí se jako nedostatečná, pokud naprosto nevyhovuje požadavku vytvoření textu podle zadaných kritérií, tzn. pokud naprosto nesplňuje zadané téma nebo slohový útvar. Práce se dále neopravuje a hodnotí se jako nedostatečná, pokud zjevně nedosahuje požadovaného minima cca 250 slov.

U ústní maturitní zkoušky z českého jazyka se hodnotí znalost vybraného literárního díla a porozumění uměleckému textu, a to v širších kulturních literárních souvislostech, a schopnost žáka toto správně  – i  jazykově – interpretovat s přihlédnutím k těmto kategoriím:

• znalost vybraného literárního díla a porozumění jeho sdělení a významu; určení lit. druhu a žánru, stylu, příp. specifického jazyku autora, tématu, motivů, charakteristiky postav atd.,

• orientace studenta v kontextu celé autorovy tvorby, znalost témat, prostředí, motivů jeho dalších děl, příp. autorova specifického stylu/jazyka; znalost příslušného literárního směru či skupiny a jejich charakteristika, znalost širšího literárního a obecně kulturního příslušného dobového kontextu a jeho správná a adekvátní charakteristika;

• porozumění uměleckému textu zahrnující mj. téma, motiv, postavy, vyprávěcí způsoby, typy promluv, příp. veršovou výstavbu atd., rozpoznání a určení příp. tropů a figur aj. uměleckých jazykových prostředků a jejich využití a funkci v textu;

• praktické a teoretické znalosti z oblasti českého jazyka, zahrnující lexikum (slovní zásobu), morfologii (tvarosloví) a syntax (skladbu), jakož i znalost pravidel českého pravopisu vč. interpunkce;

• znalost základních funkčních stylů, slohových postupů a útvarů, jejich rozpoznání a užití ve vhodné komunikační situaci,

• souvislý, jazykově správný spisovný mluvní projev a použití příslušné odborné literárněvědné terminologie.