Pohyb. Cyklus. Vzorec. Odchylka.
Vracíme se stále na stejná místa?
Tělo má paměť. Společnost svůj rytmus.
Co zůstává, když odložíme, čím jsme se naučili být?

Divadlo jako laboratoř – pohyb jako herecká motivace.
Prostor pro experiment, pozorování a hledání bez předem daného výsledku.
Tělesný impuls spouští jednání, reakci a vznik situace; význam se rodí až v procesu.
Kolektivní tvorba jako proces zkoumání, opakování, proměny a náhody.

Autorská nonverbální inscenace vznikla jako maturitní představení z pohybu.