HISTORIE
Pražská konzervatoř patří k nejstarším školám tohoto typu v Evropě. Byla založena v r. 1808 za účelem výchovy orchestrálních hudebníků. Přímým impulzem k založení školy bylo provolání pražské hudbymilovné šlechty z 25. dubna 1808, považované dnes za zakládací listinu Pražské konzervatoře. Záhy po jeho zveřejnění se začaly scházet první finanční příspěvky a počet podporovatelů se zvyšoval. Jejich snahy však byly přerušeny napoleonskými válkami. V březnu 1810 založil tento šlechtický spolek organizaci pojmenovanou „Společnost pro zvelebení hudby v Čechách“, která po následujících více než 100 let konzervatoř financovala a řídila. První školní rok byl zahájen 24. dubna 1811. Učilo se v bytech pedagogů podle osnov vypracovaných prvním ředitelem Bedřichem Dionýsem Weberem. Až na podzim 1811 získala škola střechu nad hlavou a na dlouhá desetiletí se usídlila v dominikánském klášteře sv. Jiljí. V roce 1817 se k výuce orchestrálních nástrojů připojil zpěv. V dalším období sehrála škola významnou roli v rozvoji pražského hudebního života. Zejména koncerty orchestru a výpomoci žáků v tehdejších profesionálních orchestrech byly pro Prahu nenahraditelné. Pochvalně se o nich vyjádřil například i C. M. Weber, R. Wagner, H. Berlioz a F. Liszt.
V roce 1866 se o uprázdněné místo ředitele ucházel Bedřich Smetana, tehdejší konkurzní komise však dala přednost řediteli varhanické školy Josefu Krejčímu. Když pak v roce 1884 získala škola nové prostory v budově právě dostavěného Rudolfina a v jejím čele stanul proslulý houslový pedagog Antonín Bennewitz, začala "zlatá doba" Pražské konzervatoře. Po sloučení s varhanickou školou v roce 1890 se začaly vyučovat další hudební obory: klavír, varhany, skladba a dirigování.
(Pražská Varhanická škola byla od r. 1830 světově významnou institucí, kde se vzdělávali studenti v oborech skladba, dirigování, hra na varhany, hudební teorie. Mezi její absolventy patří i Antonín Dvořák či Leoš Janáček. Jedním z nejvýznamnějších ředitelů byl Karel František Pitsch, více informací zde).
V roce 1891 byl pro Pražskou konzervatoř získán Antonín Dvořák, nejprve jako pedagog skladby, posléze, v letech 1901-1904 jako ředitel. Ten vychoval celou plejádu významných skladatelů. Byli mezi nimi např. Josef Suk, Vítězslav Novák, ale také operetní skladatelé Oskar Nedbal či Franz Lehár. Ostatně, slavných osobností, které prošly Pražskou konzervatoří, bylo mnoho: Otakar Ševčík, Jan Kubelík, Jaroslav Kocian, Václav Talich, Karel Ančerl, Rafael Kubelík, Bohuslav Martinů, Alois Hába ařada dalších. Po roce 1918 byla konzervatoř zestátněna, ale také přišla o své prostory v Rudolfinu. Po určitou dobu sídlila opět v klášteře, tentokrát benediktinském, pak v bývalém chemickém ústavu v Trojanově ulici a konečně v budově Na Rejdišti na pražském Starém Městě, kde působí dodnes. V roce 1919 došlo k dalšímu rozšíření, tentokrát o tzv. dramatickou školu pro výuku činoherního herectví. O její založení se významně zasloužila legendární herečka Otýlie Sklenářová-Malá. V meziválečném období školu řídili rektoři Josef Suk, Vítězslav Novák, Josef Bohuslav Foerster, Vilém Kurz, Jaroslav Kocian a další mimořádné osobnosti. Po 2. světové válce vzniklo též taneční oddělení (ze kterého se v r. 1980 ustavila samostatná Taneční konzervatoř) a z tzv. "mistrovské školy Pražské konzervatoře" (několikaletá nadstavba po ukončení normálního studia) vznikla Akademie múzických umění. Od roku 1942 do roku 1970 stál v čele školy právník, klavírista a hudební popularizátor, dr.Václav Holzknecht, jenž školu provedl nejen těžkými léty nacistické okupace, ale i valnou částí období komunistické totality. V roce 1986 bylo založeno oddělení populární hudby se dvěma obory studia – zpěvem a skladbou.
Po změně společenských poměrů v listopadu 1989 se pedagogové i studenti pustili s novým elánem do práce, aby se vyrovnali se stále stoupajícími nároky kladenými na hudební a divadelní profesionály. Velkým závazkem pro všechny zůstává udržení vysokého renomé a rozmnožení slavné, dvousetleté tradice této školy, která za dobu své existence vychovala nesčetné množství hudebníků, skladatelů, zpěváků, tanečníků a herců a sehrála zásadní roli v rozvoji hudební vzdělanosti českého národa.
Pražská konzervatoř má vlastní symfonický, smyčcový a barokní orchestr, řadu komorních souborů různého obsazení, činoherní a operní soubor. Každoročně pořádá na 200 veřejných koncertů (komorních, absolventských a orchestrálních) a 40 divadelních představení (činoherní, muzikálová a operní). Škola sídlí ve třech budovách v centru Prahy a je charakteristická mimořádnou tvůrčí atmosférou, umocněnou intenzivním kulturním životem hlavního města České republiky. Praha je sídelním městem řady mezinárodních hudebních a divadelních festivalů. V těsném sousedství Konzervatoře stojí novorenesanční budova Rudolfina - sídla České filharmonie, nedaleko najdeme historickou budovu Národního divadla.
Studenti školy žijí po šest let v inspirujícím kulturním centru a mají nesčetně příležitostí poznat umění špičkových českých i zahraničních umělců a uměleckých souborů.
V letech 2008 – 2011 škola oslavila 200 let od svého založení a zahájení výuky. Při této příležitosti byl uspořádán cyklus mimořádných koncertů, byla vydána speciální publikace, byl natočen televizní film, uspořádána mezinárodní konference a rovněž vytvořena výstava o historii školy, kterou měli možnost shlédnout zájemci v řadě českých měst i v zahraničí (Varšava, New York a další). Česká pošta vydala speciální známku a výročí bylo v roce 2011 zahrnuto mezi světová kulturní výročí UNESCO.
